Cílem konstelace není ani tak změna ve vnějších vztahových strukturách, nýbrž změna toho, jak jsou representovány uvnitř pacienta. K tomu ovšem musí být pacient motivován a zaměřit svoji pozornost na své vnitřní struktury. Neměl by nechat odvést svoji pozornost vztahy ve vnějším světě, ani svým doufáním, že jeho vlastní změna způsobí, že např. jeho rodiče už nebudou reagovat chaoticky.

Traumata, která se stala, musí v konstelaci vyjít najevo a musíme je vzít vážně. A nejde jen o traumata, která prožil sám pacient, ale také o traumata jeho rodičů, prarodičů a popřípadě i praprarodičů.

V konfrontaci s traumatem se okamžitě aktivují obranné mechanismy. Ty musíme v rámci celého procesu konstelace představit, rozpoznat, pochopit a významově zařadit.

Podstatné je, že s pomocí procesu konstelace a díky opoře v podobě vedoucího konstelace a zástupců reprezentujících zdravé struktury může pacient aktivovat a posilovat své vlastní zdravé struktury.